Jak jste se dostal k fotografování a proč zrovna fotografování krajin? 
K fotografování jsem měl vždy poměrně blízko, protože můj děda byl vášnivý amatérský fotograf. Krajina je pro mě jasná a jediná volba, jelikož od malička rád trávím volný čas venku v přírodě a v horách. Je to pro mě únik od reality a hlavně relax.

Jaké podmínky jsou podle Vás nejlepší k fotografování krajiny? Jaký denní čas nebo počasí? 
Mám rád dramatické podmínky s ranním nebo večerním světlem, nejvíce asi podzimní rána s mlhou. Baví mě zachycovat krajinu tak, jak ji vidí jen málokdo. Snažím se vyrážet do terénu když je počasí tzv. „na hraně“ – těsně po přechodu fronty, ve sněhové vánici, v mlze atd.

Můžete začínajícím fotografům poradit nějaký trik, který zaručeně vylepší fotografii krajiny? Ať už při samotném focení nebo v postprodukci? 
Zásadní je co nejvíce chodit ven, dívat se kolem sebe a fotit. Pak se občas zadaří. Technika i postprodukce jsou samozřejmě důležité, ale dobrou fotku vám nezaručí.

Je něco, co jste při fotografování krajin ještě nevyzkoušel a plánujete to? Nějakou novou techniku například? 
Mám k focení krajiny poměrně konzervativní přístup, takže preferuji co nejpřirozenější snímky. Přesto by mě lákalo focení s umělými světly. Například v mlžném lese by to mohlo být zajímavé a kreativní.

A teď už k Vaší výstavě Photographs v EinsZwei Gallery, která skončila v říjnu tohoto roku. Bylo těžké vybrat omezený počet fotografií na výstavu? Nebo jste od začátku měl jasno, co použijete? 
Udělat výběr z fotografií je pro mě vždy obtížné, protože mám ke svým fotkám subjektivní vztah. Nakonec jsem vybral cca 80 fotografií, ze kterých jsme společně s kurátorem výstavy panem doktorem Hnojilem vybrali finálních 20 fotografií. Bylo moc zajímavé sledovat, jakým způsobem pan Hnojil fotografie vybíral a poskládal z nich ucelený soubor. To bych sám jako autor nedokázal.

Jaká fotografie na výstavě byla Vaše nejoblíbenější a proč? 
Určitě fotografie „Waiting for Winter“. Ačkoliv je to už několik let stará fotka, tak se mi ještě neokoukala a stále mě baví. Je jednoduchá a téměř monochromatická, ale zároveň je v ní stále co objevovat. Baví mě, jak větev narušuje plynulý rytmus chladného zimního lesa a přidává snímku cosi hřejivého.

V galerii jste měl i setkání s Vašimi fanoušky. Na co se nejčastěji ptají? Jaká je nejčastější otázka, kterou od fanoušků dostáváte? 
Návštěvníci galerie měli spoustu otázek 🙂 Nejčastěji se ptají na to v kolik hodin vstávám, jak často jezdím fotit a jak moc své fotografie upravuji.

Na sociálních sítích jste určitě jeden z nejaktivnějších a zároveň nejúspěšnějších českých fotografů. Věnujete se sociálním sítím aktivně a s nějakým konkrétním cílem nebo je to jen vedlejší aktivita? 
Na sociálních sítích jsem poměrně aktivní, protože jsou hlavním způsobem prezentace mé práce. Mým cílem je ukázat mé fotografie co nejvíce lidem a oslovit tak potenciální klienty.

Zasahuje fotografování i do Vašeho osobního života? Berete například s sebou všude fotoaparát, na výlety, dovolenou, i když nejedete přímo fotit, kdyby se náhodou našlo dobré místo a podmínky pro focení?
Ano. I rodinnou dovolenou se snažím plánovat tak, aby bylo v dané lokalitě co fotografovat. Přes den ale s foťákem na výlety nechodím, pouze si vytipuji místa, na která se potom vrátím při východu nebo západu slunce. Zkrátka v ideálních podmínkách.

A úplně poslední otázka: Co plánujete na zbytek roku 2020? Máte už vyhlídnuté nějaké nové lokace v České republice nebo v zahraničí?
Vzhledem k situaci asi strávím zbytek letošního roku v Česku, což mi ale moc nevadí, protože tu mám ještě spoustu fotografických plánů. Mám v hledáčku nové lokality například v Jizerských horách či na Šumavě. Už aby napadl sníh!

Pokud jste na výstavu Photographs nestihli zavítat, budete k tomu mít další příležitost, hned jak bude provoz naší galerie obnoven. Sledujte naše sociální sítě pro více informací. Budeme se na Vás těšit!