Mohla byste se prosím představit a říct nám, jak jste v umění začínala a jaká byla Vaše první zkušenost v umělecké tvorbě?
Jmenuji se Sabina Knetlová, věnuji se sochařství, které jsem vystudovala v Ostravě v ateliéru Jaroslava Koléška. K výtvarné činnosti jsem byla vedena od dětství, a to především svou mamkou. Má cesta k soše však nebyla zcela přímá. Při základní škole jsem navštěvovala výtvarný obor na ZUŠ, následně jsem studovala grafický design na SŠ ve Velkém Poříčí. Tento obor jsem studovala další jeden rok na Univerzitě v Hradci Králové, kde jsem se definitivně utvrdila v tom, že tento obor není nic pro mě a tvořit skrze počítač nedokážu. Rozhodla jsem se tedy pro studium malby a podala si přihlášku na Fakultu umění Ostravské univerzity. Mé domácí práce, které jsem zaslala do prvního kola přijímacího řízení však uviděl pan Koléšek a nabídl mi studium u něj v ateliéru. Bez váhání jsem jeho nabídku přijala, neboť studium sochařství mi přišlo jako velké dobrodružství.

Jak byste popsala sebe a své umělecké dílo?
Sochy tvořím z betonu a to poměrně klasickým sochařským postupem – nejprve sochu vymodeluji z hlíny, následně na ní vytvořím sádrovou formu, do které dusám beton. Pracují převážně s tvaroslovím figury, s čistými a jasně definovanými kompozicemi tvarů. Mám ráda tvarovou přehlednost. Domnívám se, že z mých soch jde klid, ticho. Energii se snažím ukládat spíše do jejich nitra, nežli modelovat show. I já sama jsem spíše introvertní.

Odkud čerpáte inspiraci?
Z přírody, života, ze zážitků ze světa, který mě obklopuje… je to mix vlivů a nashromážděných zkušeností, který se následně, více či méně vědomě, přetaví v sochu.

Máte svou základní filozofii, která Vás vede v tvůrčím projevu?
Prostou. Nenutit se do věcí, kterým nevěřím. Nejít proti sobě. To však neznamená volit si snadnější cesty.

Na jaký Váš kariérní úspěch jste nejvíce hrdá a proč?
Mám radost ze všech příležitostí a nabídek, které jsem dostala. Těší mě, že nabídky k výstavám přicházely již při studiu, a tak byl pro mě přechod ze školy do uměleckého světa plynulejší. Díky vystavování a občasným prodejům dostávám více času věnovat se své tvorbě, to vnímám jako velký dar.

Jaké nezapomenutelné reakce jste na svou práci měla?
Žádnou přímo nezapomenutelnou reakci na svou práci si nevybavuji. Samozřejmě mě vždy potěší jakýkoliv pozitivní ohlas směrem k mým sochám. Také mám radost, když socha s jejím majitelem žije a je součástí jeho světa, toto nacházím například u sběratele Josefa Maixnera, který má ode mě na zahradě sochu Zahradníka. Také si dost cením, když mě lidé přijedou navštívit do ateliéru, do Ostravy je to totiž občas štreka.

Jakou uměleckou marketingovou aktivitu pravidelně realizujete a která pro Vás funguje nejúspěšněji?
Nejvíce se mi osvědčil Instagram a pak samozřejmě vystavování.

Jakou roli má podle Vás umělec v současné společnosti?
Na tuto otázku zřejmě nedokážu jistě odpovědět. Jsem krátký čas po škole, teprve se rozkoukávám. Je samozřejmě mnoho směrů, jakými se může umělec společností vydat, důležitá je autenticita, upřímnost.

Jaké je Vaše oblíbené umělecké dílo?
Mám moc ráda sv. Krištofa od Maria Kotrby u dálnice nedaleko Olomouce. A je velmi smutné, že se tato socha nedávno stala obětí bezcitného vandala.

Jaké umění a hudba Vás inspirují?
Aktuálně si pro sebe objevuji sochařství Aristida Maillola, z hudby pak dílo Scaut Niblett.

S jakým slavným umělcem z historie byste chtěla strávit den a co byste společně dělali?
Nejspíš právě s Maillolem. A co bychom dělali? Zřejmě vedli běžnou konverzaci o životě a k tomu pili víno.

Pokud byste měla poradit mladým umělcům, jakou nejdůležitější radu byste jim nabídla?
Jak jsem již říkala, autenticita, upřímnost. Nebát se něco zkazit.