Mohla byste se prosím představit a říct nám, jak jste v umění začínala a jaká byla Vaše první zkušenost v umělecké tvorbě?
Jmenuji se Karolína Rossí a vystudovala jsem AVU v Praze u prof. V. Kokolii. Pocházím z malířské rodiny, takže mě umění provází od narození. Ačkoliv jsem zpočátku tohle médium odmítala, při studiu gymnázia v Bystřici nad Pernštejnem jsem se potkala se skvělou p. učitelkou Palatickou, která mě k malbě možná nevědomky nakonec dovedla. Dál už následovaly přípravy na střední uměleckou školu pod vedením mých rodičů Boženy a Karla Rossí. Po střední škole AVU.

Jak byste popsala sebe a své umělecké dílo?
Moje práce je soustředěná, má až meditativní charakter. Chci vytvářet něco, co v člověku bude vzbuzovat klid. Jsem spíš introvert, mám ráda samotu, ale umím být čas od času i ten druhý pól.

Odkud čerpáte inspiraci?
Z různých zdrojů. Jednu dobu to byl vesmír nebo podmořský svět ve velkých hloubkách. Místa, která známe jen zprostředkovaně bez velké šance je zažít na vlastní kůži. Dále literatura, filosofie, psychologie. Aktuálně čerpám náměty z knihy Universální súfismus od H. I. Khana. Soustředím se na místo, kam putuje po smrti duše a co se s ní děje dál.

Máte svou základní filozofii, která Vás vede v tvůrčím projevu?
Je to chůze. Díky ní přichází rytmus, koncentrace, naskakuje přemýšlení. Do atelieru chodím často pěšky právě z těchto důvodů. Vše si přichystám a v atelieru probíhá ten přítomný okamžik, moment, kdy zažívám tady a teď. Už se můžu soustředit na samotný proces.

Na jaký Váš kariérní úspěch jste nejvíce hrdá a proč?
Všechny mé výstavy pro mě mají stejnou váhu. S každou novou ten nejzajímavěší moment přichází, protože vzniká nová vize, téma a instalace. Snažím se vytvářet pro každý prostor nové věci.

Jaké nezapomenutelné reakce jste na svou práci měla?
Několikrát mi někdo řekl, že „ten obraz má vyhlídnutý už dlouho“. Líbí se mi, když si lidé chodí pro věci, se kterými jsou už trochu srostlí. Myslí na ně.

Jakou uměleckou marketingovou aktivitu pravidelně realizujete a která pro Vás funguje nejúspěšněji?
Mojí obvyklou a často používanou platformou jsou sociální sítě. Facebook nebo Instagram.

Jakou roli má podle Vás umělec v současné společnosti?
Je na každém z nás, jakou zprávu zde chceme zanechat. Takže do jednotlivých rolí se stavíme my sami a ať už je jakákoliv, je důležitá.

Jaké je Vaše oblíbené umělecké dílo?
Nemám konkrétní jedno dílo. Ale mezi prvními mě napadl portrét dítěte od Marlene Dumas, Balthusovi obrazy nebo gotická desková malba.

Jaké umění a hudba Vás inspirují?
Momentálně mám spíš jiné zdroje inspirace, než výtvarné umění. V rámci hudby je pro mě zásadní Nick Cave a jeho novější alba, ale často si pouštím v atelieru třeba Arcade fire nebo Animal collective. Když si připravuju plátna, tak celkem pravidelně Johnyho Cashe. Je toho víc. Každopádně často potřebuju úplné ticho.

S jakým slavným umělcem z historie byste chtěla strávit den a co byste společně dělali?
Ráda bych se potkala s da Vincim, H. Boschem nebo R. Steinerem. A ráda bych s nimi absolvovala výlet do jejich hlavy.

Pokud byste měla poradit mladým umělcům, jakou nejdůležitější radu byste jim nabídla?
Já si myslím, že současní mladí umělci jsou velmi schopní a co tak pozoruji, je mezi nimi hodně silných osobností. Takže spíš mám pocit, že bych se od leckerých spíš mohla něco dozvědět já. Každopádně se celý proces tvorby prověřuje časem. Někdo zjistí, že to je jeho nutností a zůstane mu to na celý život, někdo to opustí, protože ho to neživí, nesplnil sebou nastavená očekávání, vyčerpal se… Za mě je čas adekvátním měřítkem.